Jak to všechno začalo
Z kanceláře k Vanlife
Dnes žiju celoročně v obytné dodávce jménem Dory a cestuji po Evropě se svým psem Brunem. Na život na cestách si vydělávám sezónní prací v Holandsku, ale můj cíl je pracovat plně online – odkudkoliv. Ale nebyla jsem vždycky tady. A tenhle život rozhodně nebyl plán – byl to skok do neznáma.
Život před Vanlife
Ještě před dvěma lety jsem žila v klasickém koloběhu. Měla jsem dobře placenou práci, vlastní byt na hypotéku, dlouholeté manželství a skvělé přátele. Na oko to vypadalo, že mám štěstí světa. Ale uvnitř jsem se cítila prázdná.
Fungovala jsem na autopilota – dělala jsem to, co se ode mě očekávalo. Protože chtít něco víc pro sebe je přece sobecké. A chtít něco jiného než většina lidí je bláznovství, ne?
Ale já jsem vždycky snila o cestování. Už jako dítě jsem mluvila o tom, jak pojedu poznávat svět. Jenže strach, obavy a nepochopení okolí mě pohltily. Naučila jsem se nechtít víc, než mám. A být vděčná za to, co mám.
Moment, kdy se všechno změnilo
Pak přišel Bruno – pes z útulku. A právě on ve mně začal otevírat hluboko pohřbenou krabičku se sny. Každý den jsem se dívala na jeho smutné oči, když jsem ho musela opouštět kvůli práci. Chtěla jsem s ním být 24/7, chtěla jsem mu ukázat celý svět. A cítila jsem, jak mě mé toxické okolí sžírá – začala jsem nenávidět svou práci, lidi v ní, a nakonec i sebe.
A pak to přišlo.
Kamarád mi nabídl, abych s ním jela na několik měsíců pracovat do Holandska. A já, aniž bych o tom přemýšlela, vyhrkla: „Ano.“ V tu chvíli mě zalil nepopsatelný pocit štěstí a úlevy. Jako když vám z beder odpadne těžká zátěž a můžete se konečně zase nadechnout.
První kroky k Vanlife
Odjela jsem původně na 5 týdnů do Holandska pracovat do skladu. Opustila jsem teplo kanceláře a vrhla se na manuální práci do chladného skladu (já zimu z hloubi duše nenávidím 
). Ale ten pocit, který jsem tam měla, nelze popsat. Ten se musí zažít.
Po dvou týdnech jsem přesně věděla, co chci a co ne. Po návratu jsem dala výpověď, prodali jsme s manželem byt, doplatili hypotéku a za zbytek si koupili obytnou dodávku. Bez zkušeností. Bez plánů. Bez peněz.
Nikdy jsem nespala ani ve stanu, natož v obytném voze. Ale věděla jsem, cítila jsem, že je to ono.
“Někdy musíš skočit – a teprve pak zjistíš, jestli umíš létat.”
Někdy prostě láska nestačí
S manželem jsme dali Vanlife šanci – odjeli jsme na 10 měsíců do Holandska a pak cestovali po Španělsku. Já jsem se v tomto stylu života úplně našla. Cítila jsem svobodu, štěstí, klid, naplnění.
Ale můj manžel ne. To, co mě ubíjelo v Česku, jeho ubíjelo v zahraničí. Dělal to pro mě – ne pro sebe. A to nemohlo fungovat.
Naše cesty se rozdělily. A já s Brunem jsme se vydali na sólo dráhu.
“Největší láska je někdy pustit – sebe i toho druhého.”
Dnes
Dnes žiju jednoduše, svobodně a v rytmu, který dává smysl mně. Život na cestách s Brunem mi dal zpátky pocit, cítit se opravdu živá.
Není to dokonalé. Dodávka se pořád kazí. Peníze nejsou vždycky jisté. A zatím ještě nepracuji plně z dodávky – pořád jezdím na sezónní práce do Holandska, abych si vydělala na cestování a život.
Ale nevzdávám se. Věřím, že se mi podaří přejít plně na online práci – a to je můj cíl. Pracovat odkudkoliv, kde zrovna jsem. Bez nutnosti být vázaná na jedno místo.
A i když ještě nejsem tam, kde chci být – je to moje. A je to opravdové.
Bruno tento styl také miluje – v Česku ležel denně na gauči a čekal, až přijdeme domů z práce. Dnes cestuje, poznává nová místa a lidi. A já? Já konečně žiju tak, jak chci. Dle svých pravidel.
Práce na cestách: Hledání rovnováhy
Dlouho jsem si myslela, že jediná cesta ke svobodě je začít pracovat plně online. Chtěla jsem se vymanit z klasického systému 5 dní v týdnu v kanceláři a čekání na dovolenou. Zkoušela jsem to, ale narazila jsem na tvrdou realitu. Když člověk kombinuje plný úvazek manuální práce s budováním vlastního podnikání, výsledkem není svoboda, ale vyčerpání a neustálé dohánění termínů.
Vše se točilo jen kolem práce a to já nechci. Zjistila jsem, že ani jedna z „klasických“ cest mi nevyhovuje:
- Zaměstnanec: Být zavřená v práci, kterou nenávidím, a žít jen pro víkendy a dovolené? To už jsem zažila a vím, že takhle žít nechci.
- Podnikatel: Být neustále v pozoru, nést veškeré riziko, řešit daně a neustálý stres z výpadku klientů? To mi momentálně bere klid, který na cestách hledám.
Proto je mým řešením nyní sezónní práce. Vyhovuje mi pracovat pár měsíců intenzivně a následně pár měsíců jen cestovat, bez nutnosti řešit online byznys.
Neznamená to, že se vzdávám svých dovedností v tvorbě webů nebo psaní textů. Znamená to jen, že se můj směr neustále vyvíjí. Učím se volit cestu, která je v daný moment finančně udržitelná a hlavně, která mi a Brunovi dopřeje klid a možnost opravdu žít, nejen přežívat.
“Protože práce není můj život.
Je to nástroj, který mi umožňuje žít tak, jak chci.”
Proč sdílím svůj příběh
Chci ukázat, že nezáleží na tom, co si myslí ostatní. Důležité je, co chceš a jak to cítíš ty sám. Není sobecké chtít víc pro sebe. Není bláznovství chtít něco jiného.
Pravý přítel a lidé, kteří tě mají skutečně rádi, to pochopí. Budou ti to přát a budou tě podporovat. Život máme jen jeden. Je krátký. A jen my sami jsme zodpovědní za své štěstí. Tak pokud chceš cestovat – běž a cestuj. Pokud chceš žít jinak – žij jinak.
Niky
Pokud tě můj příběh oslovil nebo tě baví sledovat moji cestu, můžeš mě podpořit kávou.
Pomůže mi to tvořit a cestovat dál.
Jestli mě ještě nemáte dost 😄, můžete si pustit i můj rozhovor s Lukášem Langmajerem na jeho YouTube kanálu S Lukášem pod markýzou, kde jsme si povídali o vanlife a životě na cestách.
Chceš vědět víc?
Ponoř se do mých příběhů z cest, nebo se podívej, jak ti můžu pomoci.